Kostel sv. Bartoloměje v Pístově nedaleko Mariánských Lázní je v širokém okolí zdaleka viditelnou dominantou a dodnes působí mezi osamělými vesnickými statky majestátním dojmem. Ačkoli má již oprýskanou fasádu, jeho stavba je na první pohled i zvenčí architektonicky zajímavá. Původní gotická stavba kostela byla zbořena a v roce 1765 byla dokončena nová barokní podoba zřejmě podle návrhu K. I. Dientzenhofera. Když se mi dostala od faráře informace, že bude mít od kostela zapůjčeny klíče od tohoto kostela a my bychom si ho mohli prohlédnout jeho vnitřek, neváhal jsem ani minutu : "Kdy jindy uvidím interiér památkově chráněného kostela, který bývá otevřen pouze jednou za rok(v rámci poutě na svátek sv. Bartoloměje? "
Byl pošmourný listopadový podvečer, když jsme s manželkou dorazili do Pístova. Oprýskaná silueta kostela se zdvíhala proti zakaboněné obloze a já přemýšlel, co mě asi čeká. Představoval jsem si vykradený a zaprášený interiér, kde člověk může jenom tušit místo, kde celebroval před sametovou revolucí v rámci srpnové poutě známý kardinál Tomášek (více zde). Farář přijel nedlouho po nás, na sobě ještě sutanu po skončené bohoslužbě, provedl nás zanedbaným kostelním hřbitovem s německými hroby. Vchod do kostela byl od západu, hlídal ho jenom obyčejný dozický zámek, jehož klíč šel kupodivu lehce odemknout. Farář vešel do ztemnělé lodi kostela a rozsvítil - kostelní sál se zalil slabým elektrickým světlem a odhalil interiér, který překvapil svojí okázalostí a zachovalostí. Oltáře, sochy, obrazy i lavice, vše bylo poměrně zachovalé a čisté. Nechal nás chvilku rozhlídnout po interiéru, vystoupil na kůr a zahrál úvodní motiv z jakési Bachovy fugy. Kostel se tak zaplnil majestátním zvukem kostelních varhan a představivost začala hrát na plné obrátky. Jak to asi vypadalo v kostele v době největší slávy, jak probíhaly bohoslužby a kdo byli ti věřící, kteří sem docházeli?
Pak nás farář dále prováděl kostelem, popisoval malby, vážící se k životu sv. Bartoloměje a místopisné události. Odpovídal na naše otázky k historii kostela a také k jednotlivým artefaktům. Informoval nás, že kostel je dnes uzavřen a bohoslužby se zde konají pouze jedenkrát za rok v srpnu rámci poutě sv. Bartoloměje. V samotném závěru prohlídky zmínil, že si kostel oblíbil kardinál Tomášek. Nestačil jsem se ho zeptal na bližší detaily této události, ale nějak už nebyl čas. Chtěl jsem tedy na internetu dohledat něco bližšího, ale našel jsem pouze kusou informaci z webu Hamelika, která se zabývá historií Mariánskolázeňska, že pan kardinál skutečně v době totality navštívil několikrát zdejší srpnovou pouť, poutal velkou pozornost všech poutníků a také státní policie. Více: zde. Prohlídka končila, rozloučili jsme se a odjížděli ztemnělou a pustou krajinou plni dojmů z prohlídky a s hlavou plnou otázek. Nejvíce mě ovšem zajímalo, proč si František kardinál Tomášek oblíbil zrovna tento vesnický kostelík. Při dalším setkání s farářem se tedy budu ptát a dále informovat, co jsem se od faráře dozvěděl..
Popis kostela v Památkovém katalogu NPÚ:
Monumentální a vysoce kvalitní architektura s mimořádně působivým prostorovým řešením, patrně s účastí významnějšího architekta. Výzdoba int. a nezvykle umístěná věž nad presbytářem je dokladem místně tradiční kvalitní kostelní stavby. Krajinná dominanta.
První zmínky o vsi a původním gotickém kostele máme z roku 1359. O předchůdci dnešního kostela se v literatuře uvádí, že byl v době kolem roku 1473 nově postaven ale zanedlouho (1495) zničen požárem. Barokní novostavba byla budována v letech. 1750 - 65. Za autora projektu bývá považován K. I. Dientzenhofer. Fresky namaloval E. Dollhopf z Horního Slavkova (1758). Více:
https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-bartolomeje-18809905 Fotografie vlastní.