Náš kocour Fanouš
Před sedmi lety
Asi před sedmi lety jsme se rozhodli, že si pořídíme kocoura. Syn byl ještě desetiletý, choval křečky a protože vždy špatně nesl, když křeček uhynul, navrhli jsme mu mít kočku. Taková kočka vydrží delší dobu a k ní vytvořený citový vztah spojený s péčí o zvířátko obohatí dítě o spoustu zážitků. A kde si tedy kočku pořídit? Mysleli jsme na nějaké kotě – nalezence, které zachráníme, vypipláme, vytvoříme mu vlídné prostředí a zvíře nám pak naší péči vrátí svým vděkem.
Ptali jsme se tedy po známých a nemohli jsme kotě nikde sehnat. Nakonec nám pomohla náhoda. Když jsme odjeli na chalupu, zmínili jsme se o našich plánech sousedovi Vlastovi. „Hledáte černého kocourka?“ zeptal se rozvážně a po našem souhlasu dodal: „Tak za mnou přijďte zítra ke kravínu, máme tam tři černý koťata. Můžete si hned jedno vzít!“.
Nemluvil nadarmo. Když jsme druhý den odpoledne dorazili ke kravínu, zvedl tam jednu z položených podlážek a skutečně jsme pod ní nalezli tři černá koťata. Jedno bylo divoké,ihned uteklo a nedalo se chytit, druhé bylo takové línější s ulepenýma očkama, ale to třetí bylo ucházející. Byl to kocourek, vypadal krotce, nechal se ode mě pochovat a hladit, mazlil se se mnou docela bez zábran. Bylo rozhodnuto – odváželi jsme si ho domů! Kocourek byl velmi statečný, za celou dobu jízdy z chalupy domů vydržel v autě ležet (na improvizovaném lůžku z bedničky od banánů vystlané starým kabátem). Ani jednou se nepočůral a to jsme v Plzni ještě museli asi na hodinu zastavit a pořídit vše potřebné - zakoupit kočičí záchod, podestýlku, škrábadlo i krmení.
Když jsme dorazili domů, vypuklo velké haló – manželka se na něho vrhla, začala se s ním mazlit a
láskyplně na něho šišlala. Také mu ihned zvolila jméno Fanouš, které zní dobrácky a rodinně. Fanouš vše snášel trpělivě a se stoickým klidem, choval se přítulně. Když manželka skončila se svým mazlením, kocourek seskočil a důležitě si prohlédl nové prostředí ( o kterém tušil, že se stane jeho novým domovem a teritoriem). Stále vrněl, pak něco sežral ze své nové misky se žrádlem a vyrazil ke kočičímu záchodu, kde se způsobně vydělal do písku a obratně to to po sobě zahrabal. Pak vyskočil nahoru na škrábadlo a za soustavného vrnění pohodlně natažen spokojeně usnul…
Uběhlo sedm let.
Nejprve jsme museli kocoura nechat odčervit (opakovaně), zbavit svrabu v uších a parazitů ve střevech. Jak kocour dospíval, začal značkovat, což znamenalo příšerný smrad, takže jsme s ním museli brzy na kastraci, jinak bychom se v našem panelákovém bytě udusili. Potom jsme museli řešit problémy s jeho zuby, které se mu začaly kazit, protože nebyl zvyklý žvýkat potravu. Odneslo to trhání zkažených zubů a to obnášelo další narkózu. Občas také Fanouš neudrží obsah svého žaludku. Protože je to však inteligentní kocour, diskrétně odchází zvracet do svého ukrýtu pod postelí. Po nějaké době vyleze a sebevědomě prochází kolem, jakoby se nic nestalo. Prochází-li někdo kolem něj, útočí mu na nohy jako na kořist. Hned ráno zaškrábe na dveře ložnice a dožaduje se potravy, pak aby se neřeklo, trochu zavrní a už žadoní o naplnění své prázdné misky žrádlem. Nedělá to však s pokorou, ale spíše s despektem, nervózně mňouká, jakoby tím říkal "Naval žrádlo!" Oblíbil si ty nejdražší kapsičky, levnejší nechává ve své misce ladem, takže zasmrádnou a musí se vyměnit, přirozeně za ty dražší – chutnější.
Inu,Fanouš od kravína se nám za ta léta trochu proměnil! Už to není ten způsobný kocourek, který byl
milý, když hledal domov. Pohybuje se po svém teritoriu sebevědomě jako tygr, jako by mu patřil celý byt. Když vaříme nějaké voňavé jídlo, tuze rád se motá v kuchyni, překáží na lince nebo se ochomýtá dole pod ní, otírá se o nohy. Takřka není šance naporcovat syrové maso, aniž by si kocour nevysomroval kousek a jako by toho nebylo dost – stejně loudí i u oběda nebo večeře, v době, kdy by rodina měla býti pohromadě a ne se nechat vyrušovat otravným kocourem. Na loudění potravy si totiž oblíbil mě, manželka, která mě chce trochu uklidnit pak říká, že ten nebohý kocourek má ke mně velkou důvěru, protože si prý mě pamatuje jako svého zachránce. Ovšem nejhorší situace bývá po našem návratu z dovolené, místo uvítání Fanouš chodí netečně kolem nás, ignoruje naše láskyplná slova a tváří se uraženě, že jsme ho nechali doma samotného (samozřejmě úplně samotný nezústal, protože ho chodila navštěvovat a krmit tchyně).
Ale přesto ho, syčáka, máme rádi! Syn si s ním dovede vyblbnout a klidně si i v rámci hry nechává poškrábat ruku. A není nad to si sednout do křesla, chytit kocoura a položit si ho na klín. Má-li Fanouš náladu, začne vrnět a to teprve stojí za to, chytí se mě pacičkami a čumáčkem se mi otírá o bradu. To pak člověk hned zapomene na to, že má doma takového náladového kocoura a všechna příkoří mu odpustí. Se zvířetem je život přece jen veselejší ...
Martin Vlasák
Ukrajinské děti v naší škole, jak se postupně zbavuji pachuti...
Když jsem minulý týden zveřejňoval svůj článek o potížích začleňování ukrajinských dětí do vesnické malotřídky, chtěl jsem, aby byl především jednoduchý a zaujmul. Nyní bych chtěl téma trochu rozvést.
Martin Vlasák
Ukrajinské děti jsou z naší školy pryč, zůstala jenom pachuť...
Když jsme v červnu minulého roku do školy přijímali děti ukrajinských uprchlíků, museli jsme udělat spoustu změn a organizačních opatření, nyní už jsou tyto děti pryč. Co to škole přineslo?
Martin Vlasák
Stanovisko ministerstva školství k zadávání domácích úkolů - je správné?
Ministerstvo školství vydalo své stanovisko k zadávání domácích úkolů a vyvrací tak pochybnosti v této problematice. Jak tento počin hodnotím jako dlouholetý učitel?
Martin Vlasák
Magoři v Trstěnicích
Básník a disident Ivan Jirous byl znám svým nevhodným, někdy až obscénním chováním. Jednou dorazil také na Chebsko do obce Trstěnice. Choval se tady překvapivě velmi kultivovaně, a přesto narazil...
Martin Vlasák
Nepříliš hyperkorektní Rom (anebo raději Cikán?)
Dlouho jsme se neviděli. Pak přišel jakoby nic, utrousil pár hlášek a jeho návštěva působila v dnešní hyperkorektní době jako závan čerstvého vzduchu. Existují ještě lidé, kteří neztratili zdravý rozum..
Martin Vlasák
Dokonalá proměna kocoura Fanouše
Kočky bývají individualistická stvoření, která se moc nedají vychovat. U našeho kocoura se tyto poučky obrací naruby a nepřestává nás překvapovat svým chováním. Stupeň jeho socializace byl nepředvídatelný a překvapivý...
Martin Vlasák
Děti do hospody nepatří (alespoň ty nevychované)
Reakce na článek Edny Nové Děti a matky jsou taky lidi. Ať tedy rodiče s dětmi klidně restaurace navštěvují, ale ať nám tam neotravují hosty. Rozjívené děti do hospody prostě nepatří!
Martin Vlasák
Obrázky z Indie: III. Džajpur (Růžové město)
Proč Růžové město vlastně růžové ani moc není, jaký národ Indové nesnášejí a který z presidentů je naopak oblíben. Jaký bůh se tady těší velké přízni a koho zase Indové tolik nemusí. A jak je to v Indii vlastně s učiteli?
Martin Vlasák
Obrázky z Indie: II. Amber (Nedělejte gula gula)
Všichni mi doporučovali, abych se na návštěvu Indie dobře připravil. Nic jsem tedy nepodcenil, zjišťoval jsem informace, četl knihy, sledoval videa. Přesto byl můj první dojem z této země šok...
Martin Vlasák
Obrázky z Indie: I. Dillí (V Indii je možné všechno)
Vzpomněl jsem si na slova našeho doktora, který říkal:"Indie? Tak o tom se nedá vyprávět, to se prostě musí zažít!". Čekal jsem tedy od Indie cokoliv, ale i tak jsem byl překvapen...
Martin Vlasák
Svět včerejška (Rakouskouherské pohlednice)
Svět včerejška, název jedné z nejzajímavějších knih Stefana Zweiga jsem dal do názvu svého článku. Nahlédněte se mnou do tohoto zmizelého světa na pohlednicích z let 1910-1918.
Martin Vlasák
Intenzita negativních zpráv v médiích narůstá, je třeba tomu nepodléhat
Samozřejmě, nejde žít izolovaně v jakési mediální bublině bez informací, ale je třeba negativním zprávám čelit a najít si způsob, jak je vstřebávat
Martin Vlasák
Záhadná místa: Betlém u Teplé
Čas od času vyrazím projet se na kole. Pak sednu do hospůdky a unaven jízdou si dám jedno-dvě piva. V létě jsem navštívil klášter Teplá, u blízkého rybníka Betlém si takhle sedím v hospůdce a zaslechnu hovor.
Martin Vlasák
Zrušení domácích úkolů ve jménu boje proti nerovnostem ve školním prostředí?
Iniciativa ke zrušení domácích úkolů vznikla jako všechno podnětné v zahraničí a postupně se dostala i do stojatých vod našeho školství. Chopili jsme se toho opět s velkou vervou.
Martin Vlasák
Pragmatická volba presidenta
Když jsem v druhém kole vybíral svého kandidáta na presidenta, váhal jsem, zda vůbec jít volit. Rozhodl jsem se vcelku rychle podle jednoduchého pravidla..
Martin Vlasák
Dlužníkem České televize snadno a rychle
V pátek jsem jako každé všední ráno přijel do školy. Zkontroloval došlé maily a po přečtení všech zpráv otevřel i datové schránky. Oznámení v nich mi doslova vyrazilo dech...
Martin Vlasák
Jak se žije malotřídkám
Práce na vesnické malotřídce je sice náročná, učíme někdy až pět ročníků v jedné třídě, ale současně také velmi tvůrčí a nabíjející.
Martin Vlasák
Navzdory proklamacím opět další uzavření škol
V článku přináším svůj názor, proč je distanční vzdělávání na 1. stupni základní školy pro děti nevhodné
Martin Vlasák
Zákaz zpěvu ve školách: Hloupé nařízení jako z pohádky
Zakázat zpívat souvisí s omezením svobody. Bezděčně mě napadá Karel Kryl /..byl hrozný tenhle stát, když musel si se dívat, když zakázali psát a zakázali zpívat...Veličenstvo kat/
Martin Vlasák
Volba Karla Gotta jedním z největších Čechů? Nějak to nechápu...
Češi zařadili Karla Gotta mezi největší Čechy. Chápu, že hlasující ovlivnila lítost z jeho nedávného skonu, uznávám i jeho veleúspěšnou kariéru, ale tuto volbu nechápu.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 45
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1514x
martinvlasak66@seznam.cz
Autor knihy Březí vlk., o muži, který se nebál Němců ani komunistů.