Pro nás jako děti (ročník 73, 75 a 78) byla vzácnost jít s rodiči do restaurace. Bílé ubrusy, vázičky s umělou kytkou, distingovaný personál. Ani by nás samotné nenapadlo byť jen vstát od stolu a jít se podívat k vedlejšímu stolu, co tam jedí, natož ječet a pobíhat po lokále. Naše děti to měly tak nastavené, prostě rodinný oběd v krásném prostředí, tam se přece musí i ony chovat krásně. I když... Co čert nechtěl, byli jsme s dítětem v restauraci na zahrádce, která se zrovna opravovala. Takže všude kopy písku a kamení. Naše vždy hodná a milá holčička sebrala snad ten největší šutr a hodila ho do spaletoveho okna. Samozřejmě, že prohodila obě tabulky a kamínek velikosti husího vejce přistál chlapům v restauraci v mariáši. No, v pr..li bychom se tehdy viděli. Nicméně manžel vzal dceru (tehdy jí bylo pět let) do restaurace ke stolu štamgastů s kartami a tam se musela přiznat, že ten šutr hodila ona a že se moc omlouvá. A co následovalo? Dcerka si domů odnášela žvýkačky, Tatranky a čipsy a my s manželem obě okna na zasklení. Dodnes je to naše nejlepší historka. Od té doby byla dcerunka v restauraci vzor všech diblíků.

Chodili jsme s rodiči do restaurace od dětství a ani nás nenapadlo vstát od stolu nebo se nějak hlasitě projevovat.

Naprosto s vámi souhlasím, nevychované děti do restaurace nepatří.

Nojo, Kláro, když vaši rodiče neznali bezstresovou výchovu.

Treba dodat, ze do hospody nepatri ani nevychovani dospeli, kteri tam casto u svego stolu delaji kraval bez ohledu na ostatni (s cimz se setkavam daleko casteji nez otravnyma deckama). A osobne si myslim, ze do hospody nepatri ani televize a radia, nebot ta svym obsah jsou velmi casto rovbez velmi otravna zsrizeni, zvlaste kdyz hraji soucasne.

S tím nemohu, než souhlasit.

Souhlasím. Slušné vychované děti si každý představuje jinak. Dnes je šílená moda neustále tahat někam malé děti.

O tom co a kdo do hospody patří by měl rozhodnout majitel, obvykle podle maximalizace zisku. Pokud rodina s rozjivenými dětmi sype peníze, tak muže uznat, že do jeho hospody patří a když někomu ty děti vadí, tak zas muže z hospody odejít. Pak si majitel muže spočítat, co se mu více vyplatí.

Hospody také rozhodně nejsou - vhodná místa, na budování "odkládacích" dětských koutků !

O tom jestli jsou nebo nejsou rozhodne majitel, pokud si tam vybuduje odkládací dětský koutek, tak to vhodné místo je.

K větě "Už jsem si zvykl, že vedle mě v restauraci funí pod stolem velký pes a já musím překračovat jeho misku na pití" - no, já s tím mám problém i nadále. Mimo jiné i proto, že většina psů smrdí, někteří hodně, a je to nepříjemné, zvláště při jídle.

Doplním však i humorný pohled. Chodíval jsem do klubu, kde byla většinou hrána rocková hudba. Nu a chodila tam holka s černou dogou. Ta doga byla naprosto neagresivní, potulovala se po klubu a somrovala jídlo. Protože byla černá a bylo tam udržováno takové to příšeří, byly s ní spojeny i šokantní momenty, jako když sedíte u vysokého stolečku, mluvíte či posloucháte a najednou se vám mezi nohama zjeví obrovská černá tlama a projevuje zájem o vaše brambůrky :) Občas se o dogu někdo přerazil, ale tu to nijak nevzrušovalo. Pokud by však někdo chtěl na základě výše uvedeného namítnout, že pejsci tedy do restaurace patří, namítnu, že pouze někteří. Třeba ta doga nesmrdí a byla vyšlechtěna jako "kavárenský pes", do společnosti je vhodná. Není to pes ani ovčácký, ani lovecký, natož dokonce strážní. Někteří lidé však bohužel nemají soudnost.

Měl bych dodat, že šlo o standardní německou dogu. Pro tu platí to, co jsem uvedl. Samozřejmě existují i jiná plemena dog a ta se do společnosti vesměs nehodí, některé jsou i vysloveně rizikové (např. argentinská doga).

Je to tak. Troufám si tvrdit, že vývoj v pohostinství a úředních regulacích jde dopředu. Kuřácký zákon jako reakce na nevychované kuřáky, kteří někomu kouřili u jídla. Městské vyhlášky o zavíračce ve 22:00 jako reakce na nevychované opilce, kteří vyřvávali lidem pod okny. A teď se musí objevit reakce na nevychované fakany.

Tesat do kamene.