NEZOUFEJTE. Brusel se vám postará o další přísun v rámci "přerozdělování" a náklady zaplatí důchody, vstříc k jasným zítřkům s EU a nikdy jinak!!!

az me desi, ze se jako ucitel ptate, jestli "to" cele bylo k necemu

Také mám z toho povídání zvláštní pocit, zrovna od učitele bych čekal větší pochopení

Krasny novotvar "dovytracena"! Doufejme ze to docela nebylo a nebude. Az bude Ukrajina svobodna snad se zase objevi nejake prvorepublikove vztahy a tyto deti budou na obou stranach toho zakladem.

Pro ty děti to bylo velmi důležité. Když si představím, že bych musela s dětmi utéct do cizí země, s taškou oblečení a nejistou budoucností, byla bych velmi vděčná za školu. I kdyby se tam děti nic nenaučily, i kdyby tam chodily jen krátce. To že jdou do školy je přece kousek normálního života.

Všechny systémy, založené na donucení, přináší všem jejich účastníkům různé pachutě.

A takový je celý svět. K mnoha činnostem jsou lidé donuceni systémem přírodních zákonů a podmínkami světa kolem nás, k dalším pak zákony a podmínkami společnosti, ve které žijí.

Snažím se pochopit obtíže, které vám to přineslo. Ostatně jedná se o výjimečnou situaci, která se doufám nestane normálem. Ale proč cítím z vašeho článku pachuť rigidity?

Pomohl jste dětem v nouzi. Po tom nemůže zůstat pachuť. Bez ohledu na to jak se dívá stát, podstatné je, jak se na to díváte vy a vaši kolegové. Potřebovali pomoc a vy jste jim tu pomoc poskytl.

Snad máte pravdu a po čase na to budu nahlížet stejně. Moje pocity jsou čerstvé po jejich odchodu. Snad tedy z mého blogu vyplynulo, že jsem k těmto dětem přistupoval profesionálně..

Pane učiteli, poskytl jsem bydlení jedné rodině. Babička, matka, dvě děti. Musel jsem dovybavit jeden byt. Platil jsem energie, o stát jsem nic nežádal a tím pádem ani nic nedostal. Rodina se pí čtyřech měsících vrátila na Ukrajinu. A co z toho máme? Moc dobrý pocit a čtyři přátele na Ukrajině, se kterými si píšeme a doufáme, že se někdy navštívíme. V míru. Nám zůstal dobrý pocit.

Smutné, že nějakému chudákovi stojí můj příspěvek za mínus

....."integrovat",- simvás, to jako profík myslíte opravdu vážně

Nic jiného nám v jednotřídní škole nezbývalo, museli jsme je plně zapojit..

V naší škole je cca. 100 dětí z Ukrajiny.

Není to pro zaměstnance školy lehké, ale zvládají to na jedna mínus!

Také u nás jsme to všichni zvládli, děti z Ukrajiny byly nakonec šikovné, ale nějak se pořád nedokážu zbavit pocitu, že stát nás v tom nechal plavat...