Karma od kočičí mámy V devadesátkách jsme si do domu opatřili kočičku a ta byla závislá zejména na synovi, tehdy VŠ studentovi. Přes týden na koleji, o víkendech doma, pokoj měl v patře a kočička Ketynka si ho hlídala, aby jí neutekl nahoru bez ní. Trávila tam s ním celé víkendy a když se učil na státnice, tak celé dny. Od té doby nám prošlo domácností asi 12 kočičích kamarádů /kromě dvou samí zablešení, hladoví přivandrovalci/, dostali domov a dožili s námi.

Děkuji Vám paní Kloučková za Váš milý příspěvek. Jsem hrozně rád, že jsme se rozhodli mít kočku. Je s ní hodně práce, ale také spoustu zábavy. Nikdy jsem si nemyslel, že takové zvířátko může denně něčím překvapovat...