Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nový rozpočet pro malotřídní školy – zase nic nového…

16. 04. 2018 10:36:36
Loňský rok byl pro naši malotřídku kritický, měli jsme nízký počet žáků a obec školu musela dofinancovávat. Ani letošní rok však není pro nás nijak pozitivní...

Jsem ředitelem integrované vesnické školy, která spojuje mateřskou se základní školou. Školy jsou financovány normativní metodou, která je financuje podle počtu žáků. Loňský rok jsme v mateřské škole nedosahovali zákonem stanovené minimum žáků, v takovém případě tedy platilo ustanovení školského zákona, že obec povolí škole výjimku z počtu žáků pod podmínkou, že škole dofinancuje chybějící finanční prostředky. Článek jsem psal zde. Letošní rozpočet opět ničím nepřekvapil, normativní metoda, která ještě tento rok dobíhá, nám připravila rozpočet nepokrývající ani prostředky na základní platy zaměstnancům. Proč tedy letos, když splňujeme zákonné minima žáků, nám opět byly přiděleny prostředky , které nestačí ani na pokrytí tarifních platů a chybí 130 tisíc?

Proč stále musíme řešit finanční problémy, které odvádějí od předmětu naší činnosti, vzdělávání a výchovy dětí? Ekonomiku své školy přece nemůžeme nijak ovlivnit, jsme příspěvková organizace financovaná státními dotacemi, v obci s několika sty obyvateli těžko můžeme najít další děti pro posílení rozpočtu, výchovně-vzdělávací činnost jsme již tak rozšířili na pět ročníků a začali jsme také přijímat do školky dvouleté děti. Vše je málo. Co však můžeme udělat více? Proč na malé školy všichni nazírají s despektem? Že jsme vesnická škola, učíme ve spojených ročnících, že děti méně naučíme? Za 15 let mé praxe na málotřídní škole inspekce nezjistila žádnou chybu v pedagogickém procesu , vždy jsme měli nadprůměrné výsledky a inspekce odcházela spokojená s pozitivní atmosférou panující ve výuce. Naši školáci se po odchodu z naší školy dobře zapojují do výuky v jiných školách, někteří naši absolventi zvládnou studium střední školy. I další výhody malotřídek jsou přece zřejmé , výuka v malém kolektivu umožňuje s dětmi pracovat individuálně, děti ze školky přecházejí do prostředí, které dobře znají a nemají tak problémy s adaptací na 1. třídu, dávno předtím než k nám doklopýtala školská reforma se svými ničím neříkajícími pojmy jako integrace, klíčové kompetence, průřezová témata, jsme tyto požadavky rozvíjeli ve společném vzdělávání, dělali projekty, skupinové vyučování i s dětmi prováděli sebehodnocení.

A proč se stále držím na škole, která bojuje o přežití a vlastně nemá perspektivu? Práce mě plně uspokojuje, také pozice vesnického učitele mi vyhovuje, práce na malotřídní škole je nabíjející a tvůrčí a těší mě i skutečnost, že moje osoba přispívá k situaci, že škola stále funguje a ekonomicky přežívá. Na které jiné škole bych mohl sledovat, jak k nám do školy přichází dítě, které ještě téměř neumí mluvit a odchází socializovaný školák, který dovede číst, zná násobilku a vyjmenovaná slova? Na které jiné škole bych se mohl takovým způsobem podílet na výchově, vzdělávání a růstu mladého člověka? Na které jiné škole bych mohl děti učit hrát na zobcovou flétnu a skládat s nimi písničky, na besídkách vymýšlet vlastní scénky? Také spolupráce se zřizovatelem je bezproblémová, obec se snaží svou školu podporovat, ale podílet se kromě úhrady provozu školy také na financování platů zaměstnanců je pro obec finančně náročné. Na vesnicích se nyní zavírají obchody s potravinami a také hospody, jakmile se zruší ještě školy, život na vesnici se dále zhorší. Škola přece neslouží jenom jako středisko vzdělávání , ale do jisté míry také společenského života, vždyť rodiče se spolu scházejí - nejenom ve škole , ale také na návštěvě našich besídek nebo kulturních vystoupení . V naší době tohle zřejmě ani tohle není potřebné – stačí si pustit televizi, pokud možno nekonečný seriál ...

Normativní metoda se má v budoucnu změnit a nově se školy budou financovat podle počtu odučených hodin. My z malotřídních škol jsme však nadále skeptičtí, po letech neustálých a klopotných změn v legislativě školství, novelách novel a vyhlášek, které neustále vnášejí nejistotu do naši práce, se ani není čemu divit..

Autor: Martin Vlasák | pondělí 16.4.2018 10:36 | karma článku: 13.07 | přečteno: 335x


Další články blogera

Martin Vlasák

Vzpomínka

Ta vzpomínka na otce mi naskočí vždycky, když slyším některé písničky od Beatles. Když jsem byl ještě kluk, tak jsme je spolu často poslouchali...

6.7.2018 v 12:31 | Karma článku: 14.48 | Přečteno: 251 | Diskuse

Martin Vlasák

Záhadná místa - hrad Houska

Hrad Houska bývá označován za jeden z nejtajemnějších českých hradů, někdy i jako samotná brána do pekla. Hrad jsem navštívil, abych se seznámil s některými jeho záhadami.

15.6.2018 v 10:57 | Karma článku: 24.22 | Přečteno: 910 | Diskuse

Martin Vlasák

Hrad Kynžvart v době třicetileté války

Hrad Kynžvart byl v době třicetileté války dvakrát dobyt, vyhořel a už nebyl obnoven. Hrad jsem navštívil a z různých zdrojů zjišťoval, jakým způsobem mohly probíhat boje u hradu.

8.6.2018 v 10:32 | Karma článku: 13.74 | Přečteno: 506 | Diskuse

Martin Vlasák

Mariánské Lázně – kdysi světové, nyní stagnující

Citace Lázeňského a uličního dopravního řádu z roku 1947 jsem dal do kontrastu se současnou tristní situací ve městě.

31.5.2018 v 7:05 | Karma článku: 19.49 | Přečteno: 611 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jita Splítková

Bouře ve sklenici vody nebo?

Včera jsem četla v Lidovkách článek paní MUDr. PhDr. Taťjany Horákové, CSc. – velmi solidní článek. Text byl docela rychle stažen a najednou tu máme podivný hon na čarodějnice.

20.9.2018 v 18:46 | Karma článku: 10.19 | Přečteno: 364 |

Karel Trčálek

Proč se se hloupí Češi nechávají odírat Kellnerem a dalšími mobilními operátory?

Mně je hej, já mobil nemám. Ale co z kůže za živa odíraný český cyp? Proč ten není naštvaný na Kellnera,který ho odírá na tarifech a na Zemana, který mu to dovolí? Asi proto, že je Kellner příliš velký

20.9.2018 v 17:55 | Karma článku: 10.08 | Přečteno: 404 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Neměli by v Moskvě poněkud lépe sladit noty?

Izrael jak slíbil, tak učinil. Ve čtvrtek poslal do Moskvy vysokou armádní delegaci vedenou velitelem vojenského letectva genmjr. Amikamem Norkinem a šéfem divize zahraničních vztahů armády brig. Gen. Erezem Meiselem.

20.9.2018 v 17:40 | Karma článku: 17.12 | Přečteno: 328 | Diskuse

Karel Ábelovský

Hledání pravdy

... jako déšť, bylo a je jedno přirovnání popisujících současnou imigraci; jiní zas konspirují, mnohdy vskutku hodně přitaženě za vlasy, když tvrdí, že jde o řízenou likvidaci Evropy, například. Podívejme se, jaká je však pravda?

20.9.2018 v 16:19 | Karma článku: 11.15 | Přečteno: 276 | Diskuse

Pavel Jeřábek

My utíkali, vy nás nezajímáte

Leccos už bylo napsáno, přesto přihodím polínko. Nejsem žádný historik, ale... neprchali z naší země lidé za války? Neprchali odtud za minulého režimu, a dokonce v několika vlnách? Paralela se sama nabízí, a přece...

20.9.2018 v 13:44 | Karma článku: 17.14 | Přečteno: 1945 | Diskuse
Počet článků 13 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 581

Tenhle blog je můj návrat k veřejnému publikování. Už jednou jsem totiž blog měl - bavilo mě vyjadřovat se k veřejným věcem, sdělovat čtenářům své postřehy.

Vedu vesnickou málotřídku a hravý dětský způsob občas využiji při psaní nebo skládání dětských písniček. K mým koníčkům patří hudba, donedávna jsem se trmácel s rockovou kapelou po klubech a hospodách, občas neodolám a zahraji si s nimi na saxofon jako host.    

Vydal jsem knihu Březí vlk, která se odehrává v českém pohraničí a vypráví o zrání mladého člověka, přátelství a pomstě.





Najdete na iDNES.cz